Princezna Kateleen Sandias

Stmívalo se. Vše už utichlo, však Viktorie stále seděla v klidu u svého domku u lesa. Brečela, nevěděla co s ní bude, vždyť mu zachránila život a oni ji chtějí zabít, jako by to byla ona, kdo mu podřezal žíly. Vstala setřela jsi slzy z tváře vzala v rychlosti něco k jídlu a běžela do lesa.

Když už nemohla zastavila se a rozhlédla. Náhle pocítila chlad. Chlad z hrůzy. V tu chvíli se ozval hlas: ,,můžu ti pomoct Viktorie ". ,,Kdo jsi a odkud mě znáš?" vydala ze sebe jen slabím hláskem Viktorie. ,,Jsem Marcus, ten komu jsi zachránila život". Ale to je nemožné, vždyť jsi vážně zraněn". ,,Již ne." jakmile to dořekl, postavil se k ní blízko, tak aby ho viděla a opravdu, byl to on. Byl to ten, komu pomohla. ,,Neuvěřitelné, to je nemožné." ,, Ale je Viktorie, jenom jsem jiný, už nejsem člověk. Pojď semnou, potřebuji někoho jako ty, pojď.´´ Viktorie jako smyslu zbavená šla. Nevěděla co bude dál. Byla však tak zmatená, potřebovala pomoct, a ta se naskytla. Jakmile došli, uviděla obrovský palác.Vešli do haly. Byla tak unavená, že se posadila do křesla a usnula.

Ráno se probudila v nádherné posteli s nebesy. Vedle ní ležely nádherné šaty a u nich stal on. Marcus. ,,Konečně, už jsem si myslel, že se neprobudíš". ,,Kde, jak, co!!!ach už jsi vzpomínám. Jak dlouho již zde jsem?" Podívala se na Marcuse a náhle ji začlo bušit srdce, vždyť to jest poprvé, kdy jsi ho pořádně prohlédla, měl dlouhé havraní vlasy, modré oči, urostlá ramena a přes sebe černý plášť, však něco na něm bylo až zvlaštní, ten tajemný úsměv. ,,Jsi tu už týden." Nepřekvapilo ji to tolik, jak by čekala a po chvíly se zeptala: ,, proč mě chtěli zabít, za to že jsem ti pomohla" Marcus si povzdechl, už se neusmíval, zamyslel se a řekl: ,,Máš právo vědět pravdu." ,,Prosím, řekni." ,,Tak dobře. Před nedávnem jsem se v bolesti nechal proměnit na upíra. Stal jsem se jejich králem. Vesničané to zjistili. Málem mě zabili, kdyby jsi nepřišla a nepomohla mi. Díky toho žes tam byla, žiju." ,, Co, čím že ses to stal?" ,,Upírem. Teď jsi obleč ty šaty a přijď do haly."

Když přicházela do haly, uviděla krásnou kytici rudých růží. Byly tak rudé, jako by byly zalévané krví a opravdu. Vyděšená běžela do haly, kde na ní čekal Marcus. ,,Co po mě chceš ?" zeptala se Viktorie, vystrašená a rozhořčená tím, co zažila. ,,Dobře, když to chcš vědět hned. Staneš se královnou, vyvolil jsem si. Tebe. Ty jediná jsi toho hodna." Viktorie se okamžitě vzpamatovala a začala vymýšlet plán útěku. Silně se jí příčila představa být upírem. ,, Stane se tak za úplňku." Ano, to je ono, v ten den uteču.

Když nastal úplněk, byla připravená. Palác měla dostatečně prohlédnutý, aby mohla utéct. Služebná co ji zkoušela šaty jsi pro něco odběhla. Na to Viktorie čekala. Teď, nebo nikdy. Šla najisto, už věděla přesně, kam jít, kde zabočit, či se popřípadě skrýt. Už jen pár kroků a jsi venku. Říkala jsi. A podařilo se. Byla za bránou. Byla venku. Konečně se mohla volně nadechnout.

Jenomže, jakmile se služebná vrátila, a okamžitě ji dala hledat. Dozvěděl se to i Marcus. Zuřil, ale hned se proměnil do netopýří podoby a letěl ji do lesa hledat. Našel ji zanedlouho. Byla stále kousek od paláce. Chvíli ji sledoval.

Viktorii bušilo srdce, jakoby jí mělo vyletět z těla. Už jsi myslela, že unikne, když tu se před ní objevil Marcus. ,,Říkal jsem ti, že neunikneš!" Najednou v sobě našla obrovskou energii. Šla z jejího srdce, z její duše. Čistá energie, mocná a silná. Ale nezabila ho, pouze na chvíli oslabila, neboť ona ho milovala a on ji. Zamilovala se do Marcuse, jakmile ho spatřila. Běžela. Musela. Nechtěla se stát upírem. Jakmile se Marcus vzpalatoval, vydal se okamžitě za ní. Dostihl ji. Srazil ji zepředu k zemi. Nevydržela to. Začala ho líbat a tekli jí při tom slzy. Věděla, že už je konec, že nemůže jít dál. Líbali se. Marcus ji pochvíli sklouzl ke krku, oči mu zčervenali a panenky zúžily. Zakousl se. Nesál ji krev, pouze Viktorii proměnil na upíra. Cítila to, cítila jak se promeňuje.

Vrátili se spolu do paláce, kde byl obřad dokončen. Viktorie se stala královnou, ale nikdy si neopustila, že podlehla.

ZDROJ:  http://www.caro-denik.blog.cz